Je trochu zamračený den, 27.květen 2014, dvě hodiny
odpoledne a my, žáci 8.B, 9.A a 9.B, vstupujeme za našimi polskými průvodci do
Auschwitzu a Birkenau, vyhlazovacích koncentračních táborů nacistického
Německa. Řady cihlových baráků, uvnitř
fotografie a čísla, podobizny a obrázky lidí, kteří tímto peklem prošli. Na
kufrech čteme i česká jména, jedna fotografie zachycuje českého čtrnáctiletého
chlapce. Ten měl štěstí, jako jedomu z mála se mu podařilo přežít. Za sklem věci
vězňů, brýle, boty, oblečení, ukázka porce jídla na celý den, místnosti pro
kápa, temnice pro potrestané vězně, spalovací pece. Mlčky procházíme dalšími a
dalšími místy, obklopují nás jako kdysi ostnaté dráty. My ale máme štěstí, za
několik hodin se vydáme domů. Asi si mnozí možná zkouší představit pocity lidí,
kteří tu za války skutečně žili. Myšlenka, se kterou tábor opouštíme, nás
spojuje- na tohle by nikdo z lidí neměl zapomenout.